Expedice ANTARC-TIGRIS 2024...
Huráááá! Dokázali jsme to!!!
Počasí se dneska vydařilo, tak jsme odstartovali znova. Ještě za tmy, abychom to všechno stihli a vrátili se do Kejptaunu ještě za světla...
Teda, pořád jsem měl tak trochu strach a napjatě koukal v kabině na obrazovku s plánem trasy. Jak jsme se ale dostali za "bod návratu", už bylo jasný, že tam doletíme. No a pak jsme už jen koukali, až se na moři objeví Bílá poušť...
Voda, pak najednou kry a bílá placka. A někde na ní, kousek od kopců, malininkatej štráfek přistávací plochy...
Kluci už to tam ale znaj, takže místo našli dřív, než já. A v pohodě přistáli jak do peřinky...
Teda, musim přiznat, že jsem byl vděčnej za polární bundu a gatě od tety Radky (TÝ tety Radky!!!). Pěkná kosa venku. A přitom na čistý modrý obloze sluníčko...
Měli jsme tu asi dvě hodiny a něco času. Takže když nám usměvavá teta dala razítko do pasu, mohli jsme se jít porozhlídnout a udělat nějaký fotky. A rozhodně bylo co vidět! Už jen ta cedule, že jsme na letišti, který oficiálně slavnostně otevřela norská královna! Sem se jen tak někdo nedostane. A já jsem vlastně první československej plyšovej tygr, co tu kdy byl. A první milovickej!!!
Stálo tady jedno tuze zajímavý letadlo. Na lyžích, tyjo! Strejda Tom říkal, že to je Dakota. Mhmmm,... tu jsem ale už viděl. Vypadala ale trochu jinak. Se budu muset zeptat kluků, až se vrátíme. Ale budou mi asi závidět, nechali nás totiž podívat se dovnitř...
No a setkal jsem se i s polárkama! Holky a kluci z polární základny, co jsme je měli vyzvednout a vezeme je domů. Mluvili sice trošku divně, ale užili jsme si spoustu srandy. A ještě nám při focení ta divnodakota přeletěla nad hlavou...
No a po dvou hodinách a něco jsme zase nasedli do letadla a vyrazili na zpáteční cestu. Stihli jsme i zamávat na základnu, byla ze vzduchu vidět...
Teď jsme zase v Kejptaunu a odpočíváme. Moc mi to ale nejde, tolik zážitků najednou. To se kluci poprděj, až jim to budu doma všechno povídat...
Hooray! We did it!!!
The weather was good today, so we started again. Still in the dark to get it all done and get back to Cape Town before dusk...
I mean, I was still a little scared and anxiously looking at the route plan screen in the cabin. But when we got past "the point of no return", it was already clear that we would arrive there. And then we just watched until the White Desert appeared on the sea...
Water, then suddenly a fault line and a white cake. And somewhere on it, a short distance from hills, a tiny patch of an airstrip...
But guys already know it there, so they found the place before I did. And they landed just fine...
I mean, I have to admit that I was grateful for the polar jacket and tights from aunt Radka (THAT aunt Radka!!!). Bloody cold outside! Although the sun in clear blue skies...
We had about two hours and something more there. So when the smiling aunt stamped our passports, we were able to go look around and take some photos. And there was definitely something to see! Just the sign that we are at the airport, which was officially opened by the Queen of Norway! No one just gets here. And I'm actually the first Czechoslovak stuffed tiger that's ever been here. And the first from Milovice!!!
There was a really interesting plane here. Wau, even on skis! Uncle Tom said it was Dakota. Mhmmm,... but I've seen it before. and this one looked a little different. I have to ask guys when we get back home. But they probably envy me, because they let us look inside...
Well, I also met "Polaris friends"! Girls and boys from the polar base, we were supposed to pick them up and take them home. They spoke a bit strangely, but we had a lot of fun. And while we were taking photos, the Odd-akota flew over our heads...
Well, after two hours and something, we boarded the plane again and set off on our return journey. We even managed to wave at the base, it was visible from the air...
Now we are back in Cape Town resting. But I can´t unfortunately, so many experiences at once. But guys probably get crazy when I tell them it all about at home...