Velkej plyšovej útěk - 3. díl...

V noci jsme museli tajně odklopit vchod do tunelu a zatímco ostatní vězni dělali v táboře rambajs aby odpoutali pozornost, prolezli jsme až k naší dráze hned vedle přístroje na vzduch a začali jezdit v tunelu až k východu. Museli jsme dvakrát přestoupit, ale nakonec jsme se dostali potichu až k výlezu z tunelu a tábora...

Ale ouvej, tunel byl kratší než jsme mysleli a tak byl východ moc blízko u strážních věží!... 

Takže jsme museli číhat a když se strážní dívali jinam, vždycky někdo utek do lesa... 

V lese jsme trošku bloudili, ale byla slyšet parní lokomotiva, tak jsme šli po zvuku až k nádraží...

Dlouho jsme nemohli najít podchod pod kolejema a horem to nešlo, byli bychom nápadný, ale nakonec se to jednomu z nás povedlo a dostali jsme se na nástupiště k vlaku. Tady nám pomohly padělaný doklady a hlavně jízdenky. Měli jsme každej i cestovní kufr udělanej z papíru, aby vypadal jako opravdickej... 

Na poslední chvíli jsem naskočil na rozjíždějící se vlak do vytoužený svobody a na letiště, výpravčí, štiplístek ani mašin nic nepoznali...

Cesta byla dlouhá, to je taky důvod, proč píšu až teď... Nakonec jsme se setkali v Žatci a všichni si oddychli...

Náš Velkej plyšovej útěk skončil dobře...

Fotogalerie...

The Great Plush Escape - Part Three...

At night we had to covertly open the entrance to the tunnel, and while other prisoners were doing racket in the camp to distract attention, we crawled up to our track right next to the air machine and began to ride in the tunnel to the exit. We had to transfer twice, but finally we made it quietly to the exit of the tunnel and the camp...

Oooops! The tunnel was shorter than we thought and so the exit was very close to watchtowers!...

So we had to lie and wait and when guards looked away, someone always ran off into the forest...

We wandered a bit in the forest, but we could hear a steam locomotive, so we followed the sound to the railway station...

For a long time we couldn't find the underpass under tracks and couldn't go up, we would have been conspicuous, but eventually one of us managed to get to the platform to the train. Here we were helped by forged documents and especially tickets. We each had a travel suitcase made of paper to look like a real one...

At the last minute I jumped on the departing train to the longed-for freedom and to the airport, the dispatcher, the guard, and the train driver didn't recognize anything...

The journey was long, that's also the reason why I'm writing now... 

Finally we met in Žatec and everyone rested...

Our Great Plush Escape ended well...