Za Ivošem a na Větrnou hůrku...
Na návštěvu základny v Čáslavi jsme tentokrát nešli, neměli jsme povolení a navíc nám to pak ušetřilo čas jinde...
Nicméně schůzku s naším super gripením kámošem Ivo Kardošem jsme si nechat ujít nemohli. Totiž, kromě mýho kalendáře jsme mu vezli ještě jeden úžasnej dárek...
Akorát teda, doufejme, že si to nesplete a nesedne si na toho malýho omylem...
No a že to je odsud kousek na letiště do Podhořan, kde seděj a působěj kamarádky ČAPky. Ale nebyly tam, bohužel...
Místo toho se s náma dal do řeči takovej řezník Špejlík. Moc jsem mu nerozuměl, chvílema zněl tak nějak protivně...
To s Piškotem, nebo s tím usměvavým strejčkem, co přistál a vylez z větroně po třech hodinách lítání podél Železnejch hor, to bylo mnohem lepčejší...Tyjo,... Železný hory,... neviděl jste někoho z kamarádů u nás v oppidu v Nasavrkách?...
Pomohli jsme mu pak rádi s letadýlkem k jeho autu...
We didn't go to visit the AFB in Čáslav this time, we didn't have a permit, and it saved us time elsewhere...
However, we couldn't miss the meeting with our super gripen friend Ivo Kardoš. In addition to my calendar, we brought him one more wonderful gift...
Anyway, let's hope he doesn't make it wrong and sit on the little one by mistake...
And because it's a short distance only from here to the airport in Podhořany, where is a home of ČAPkas...
Some butcher Špejlík started talking to us. I didn't really understand him, he sounded a little bit unpleasant at times...
The other talk with Piškot, or the smiling man who landed and climbed out of the glider after three hours of flying along the Iron Mountains, it was much better...Wau,... Iron Mountains,... haven't you seen any of our friends at our village in Nasavrky?...
Then we gladly helped him with the plane to his car...